Naše povídání tedy skončilo před branou vypáleného Tabruše… Z prachu se první sebral Kroll, popadl blouznící M’shale a nedbaje na oštěpy Togů se s vypětím posledních sil dostal do Dřevníku… ten byl potom ještě dva dny obléhán. Mezitím Chicko schovaný v pevnostní studni náhodou objevil tajný tunel, který další shodou náhod ústil do Tečkovo sklípku. Družina se teda opět shledala. Kroll bojoval s barbary, kteří se pokusili dostat do hospůdky hlavním vchodem. M’shale odpočívala v Srandymírově pokojíku.

…valy tváře… plačící matky, Krolla… ne! ten skřetí škleb! a Drew… co ten tu dělá! Znechuceně se probudila. Jak se vůbec může opovážit lízt mi do snů… Znovu začala vnímat tu strašnou bolest, která otupovala celé její tělo. Z boku jí trčí čtyří opeření poslové války - šípy togských lučištníků. Sotva mohla otočit hlavou. Dveře do pokoje jemně vrzly. Neměla sílu se ani podívat, kdo za ní přišel. Její pohled tkvěl na jednom malém suku na stropě. Za těch několik hodin, co před spaním pozorovala dřevěný strop svého pokoje ho znala téměř nazpamět. Byl jako malé oko, které jí neustále sleduje. Z přemýšlení ji najednou vytrhl rámus, který ztropil onen příchozí. NE.. to snad! Poznala zvuk rozbitého skla. Moje věci… někdo se mi hrabe v mých věcech! Nic M’shale nedokázelo víc vytočit, než že se jí někdo hrabal ve věcech. Řach! Další flakónek dopadl na zem. Kdo to může být? Ani Kroll by si tohle nedovolil! Navíc, i on se svým mozkem jibjiba ví, že ty smradlavý dryáky ve flakoncích jsou děsně drahý! Vztek dokázal přehlušit tu nekonečně velkou bolest, ale místo aby potoočila hlavou, vydala ze sebe jen slabý vzdech. Přehrabování ustalo, příchozí si zřejmě uvědomil její přítomnost. Těsně před očima se jí najednou obevil černý pačes a následně opálený obličej. Patřil malému indiánskému chlapci. Pozorně si M’shale prohlížel. Byl to zvlášní pohled, ten kluk si pravděpodobně neuvědomoval, jak je elfka vyděšená. Vyhoupl se na postel a obkročmo na dívku usedl. Jen sykla, na víc se nezmohla. Odhrnul jí vlasy a neustále na ni zíral. Fascinován, možná jejími oušky, možná její krásou… kdo ví. Jeho pozornost náhle upoutalo něco jiného. Roztrhl M’shale blůzku a vytáhl měděnou čepel. A ona jen bezmocně příhlížela, jak odřezává její náhrdelník z vlčích zubů. S vítezným úšklebkem si její “šperk” schoval za opasek a ačkoliv naše malá elfka právě horečně přemýšlela nad tou nejstrašnější kletbou co zná, chlapec se svezl z postele, popadl svůj tomahawk a utekl. M’shale vyčerpáním ztratila opět vědomí…

Možná bych mohl zmínit, že M’shale onoho chlopce poznala… Byl to ten samý, co ho družina chytila před jižní branou a měla dojem, že ho viděla i před měsícem na cestě z Luk do Nové Štoly. Nakonec se naše malá kouzelnice uzdravila. To už ale barbaři z vesnice odešli. Poté co se několikrát neúspěšně pokusili Dřevník zapálit se z neznámého důvodu vytratili. Jedinou nepřehlédnutelnou památkou na jejich učinkování byla vypálená vesnice a dvaatřicet oštěpů s nabodnutými hlavami vesničanů podel západní cesty. Bylo ráno 5. prosince.

Ještě téhož dne začalo silně sněžit a prudce se ochladilo. Bylo rozhodnuto, že družina zůstane přes zimu v Tabruši. Naštěstí všechny zásoby byly před bitvou uschovány právě v hospodě. Jelikož ale chtěli soudružiníci vyrazit hned na jaře, ještě před svátky zimních duchů se vypravili do Deyi. Nakoupit svoje vybavení a zásoby… Plánovali totiž výpravu na západ do neprobádaných končin barbarského území.

V Deyi se družina dozvěděla, že výprava na Morglunda už je na cestě několik dní, Kroll se také v jedné putyce seznámil s Pi-Kodou, lovcem velkých brouků a jiných přerostlých příšer. Samozřejmě, že mu hned dal tip na obří chrobáky u Dračího stínu. Poté co družina poobchodoval gildovním přístavu, vydala se na cestu do Tabruše, kde zvostala do jara.