(9. listopadu - 22. listopadu)

Proč vlastně družina jela na západ? No měla víc důvodů. Třeba Břečka jí dal dopis pro svýho bráchu v Tabruši. Nebo třeba taky proto, že si Kroll chtěl zahulit trochu té pořádné thumby z Hvozdíku. Přeci jenom špek ubalený v Deyi chutná mnohem lépe než ten ubalený v Loukách. Třeba jenom proto, že jeho cena je tam pětinová … ale pokračujem.

Během cesty na západ se stavili na Krimově statku. Tam mimo jiné potkali kámoše Ho-či-hana nebo rytíře Rostu. Vyskytla se tam i jeho družina. Jediný, z koho neměli radost byli ti tři bružeňákové, kteří je až sem pravděpodobně sledovali. Naštěstí na Krimově statku platí zvláštní pravidla a nedošlo k boji. Nejlépe to vystihuje nápis nad vchodem do statku:

Odlož svou zbraň
a zasedni k rozpravě

Zde M’shale dostala dopis od Qida. Doufám, že jste si ten dopis přečetli, protože jinak nebudete chápat o čem píšu… .

Tak tedy jsme se vydali na západ, ještě více než je zdrávo. Hned po čtyřech dnech se cesty se to málem potvrdilo… Po pláni ženoucí se oddíl barbarských válečníků náhodou zmerčil na cestě naše hrdiny. Oni sice začli panikařit a utíkat z cesty, ale všechno naštěstí dopadlo dobře. Barbaři je jenom výhružně třikrát objeli a pokračovali ve své cestě na východ. Zvláštní bylo akurát to, že celou tlupu nebezpečně vyhlížejících válečníků vedl asi dvanáctiletý chlapec, ale známe ty rozmazlené fakany z aristokratických rodin…  Když se družina vracela na cestu, projel po ní směrem na západ jezdec v modrém plášti a s maskou na hlavě. M’shale si onoho jezdce okamžitě spojila s Qidovo varováním a hnedle bylo o neveselou atmosféru postaráno.

Následujícího dne jsme potkali rozestavěnou trpasličí silnici. Trpouši už měli stavění dost, protože zrovna balili… Novou štolu zastihla družina v ranním oparu. Posnídalo se na kopečku a pak se všichni vydali za mistrem Enkarem, jejich spojku tady ve Štole. Jeho dům nalezli až těsně před polednem, protože dědek jeden kouzelnická má vrtoch postavit si chaloupku až na nejvyšším kopečku v nejbohatší čtvrti. Jaké bylo jejich zděšení, když našli nebohého dědu přibodlého obřím krápníkem ke stěně vlastní světnice. Po nedlouhém rozhodování "co teď" vpadla do chaloupky malá holčička. Marně se jí kroll s kyjem snažil vysvětlit, že toho dědu nezabili. Když se trochu "uklidnila" poslali jí pro stráž. Při odchodu na krolla ještě stačily zaútočit vyvrácené dveře. Družina se pro jistotu zdejchla… nikdo neměl náladu na nějaký soud nebo vysvětlování… 

Všechno už vypadalo bezproblémově - navíc ve městě potkali Tes’siho (orčího obchodníka) - když se jim při odjezdu ze Štoly připletli do cesty znovu tři Bružeňáci. A ti přece chtěli svojí kuličku! Strhla se mela. M’shale znovu dokázala, že by se na její magii nemělo stále spoléhat. Když už to vypadalo, že Bružeňáci odejdou s kuličkou zatímco oni tam s pořádným výpraskem zůstanou ležet, z dýmu, který tam vytvořila Krollovo pufnice, se vynořil vznešený klerik a jeho doprovod. Šarvátka ustala, klerik slezl z koně a pořádně si všechny
prohlídl a mimochodem pohledem zavadil o "kuličku". Okamžitě jí postavám uzmul a pokračoval v cestě do Štoly. Obě znesvářené skupiny chvíli stály a nevěřícně civěly na odjíždějícího klerika. Nikdo si ale nedovolil klerikovi jakkoli odporovat. Bružeňáci našim hrdinům slíbili odplatu a odjeli a my spolu s nimi vydali do Tabruše.