Intro: Na jaře roku 245 dorazila nevelká skupina nových osadníků z centrálních oblastí. Vystrašení přistěhovalci poslouchají zkazky o kmenech barbarů, které se prý nachází za humny…

Hosté

Fauda Bartoš - přistěhovalec z Obrukova, otec rodiny

paní Bartošová - jeho žena

Bartošoic děcka - chlapec a dívka, chlapci je deset, dívce pět, jsou ošklivého vzezření

Lopuch - přivadrovalec (x)

Staman Boh - kovář, nábožný člověk, přichází z Oriho hradce

Žabikuch - týpek, který Tabruší pouze projíždí, u tohoto stolu je poze náhodou

Starej Tod - místní nestor, má už hodně přes sedmdesát

… dále rodina Paculkových a Kundihrátků… ti nemluví, pouze se zatajeným dechem poslouchají

… sem tam se připojí i hosté od okolních stolů a tropí si z přistěhovalců žerty

Starej Tod

… no ale že sem přitáhnete děti…? to bych neriskoval… ale jako bych nic neřek…

Tod si nahne ze svého korbelu a zakření se… odhalí tak svá skoro bezzubá ústa

Fauda Bartoš

Počkejte! Co tím chcete říct?

Starej Tod

Ty si snad myslíš holenku, že nám půlka vesnice lehla popelem jen tak?

Fauda Bartoš

Myslel jsem, že už se to už uklidnilo, a s těma pár nájezdíkama si poradili rytíři… ne snad?

Žabikuch

Na to bych moc nesázel tatíku… Podle toho jak se děda tváří…

Lopuch

Já říkal, že tu čuju podraz! Žádný rytíři tu přece nejsou!

Staman Boh

Kušuj zbabělče… starče, slyšel jsem, že v těch kopcích za řekou a na západní pláni prý žije těch nájezdníků spousta… ale prý nejsou jednotní. Nemají víru v Boha ani svého vůdce…

Starej Tod

To je pravda… v místních kopcích žije hodně nepřátelskejch kmenů divokejch lidí. Na okraji žijou ty, co jsou nám vzhledem i způsobem života velmi podobný… čím dál však jdete do hloubi jejich prokletýho kraje, tím strašnější nepřátele potkáte…

paní Bartošová

Cože mraky strašlivejch nepřátel…!?

Starý Todd se uchechtne a dopije svůj korbel, v mžiku je tu hospodský Tečka

Srandymír Tečka

Dědo, snad nám tu neděsíš hosty… nový lidi tu budem potřebovat.. zvlášť po tom masakru…

s potlačovaným smíchem odchází… ale jen k vedlejšímu stolu a jedním uchem stále poslouchá

Starej Tod

Třeba hned tady za řekou žijou Warjagové. Jsou to statný chlapi, vždycky maj po ruce sekyrku.. pořádnou sekyrku… a taky s ní umí pořádně rubat. (jakoby nedopatřením odhalí obrovskou jizvu na klíční kosti) Občas je vidíte lovit v řece.. nebo.. nebo to světlo co je vidět za úplňku v kopcích - to právě oslavujou temný duchy lesa. Jsou děsně mazaný a šikovný…

od vedlejšího stolu se ozve Velemin

Velemin

Ale ne dost!!

smějí se jen místní, pravděpodobně je to narážka na nějaký dávný příběh, Tod pokračuje…

Starej Tod

… jsou zuřivý a neznaj slitování… jejich barva je modrá a červená…

Žabikuch

V Trgovisku.. asi před dvouma rokama… jsem v Aréně viděl nějakýho zuřivýho barbara z Hvozdíku… byl pomalovanej od hlavy až k patě… modrou a červenou.. třeba byl odtud… měl sekyru, rohatou helmu…

Starej Tod

… a velkej kulatej štít?

Žabikuch

Jo…(povzdechne)… asi to byl on.

celý stůl ztichne

Starej Tod

Ale to jsou jenom Warjagové… Dál na jihovýchod, kde už Hvozdík skoro nepřístupnej, žijou bojovnící klanu Uaregů.

Fauda Bartoš

Možná bych se neměl ptát, ale co jsou tihle zač?

Starej Tod

Před desíti rokama jsme tady v hospůdce topili uhlím… viď Hospodskej…

Srandymír Tečka (Hospodský)

jo to byly časy… ale už netopíme…

Starej Tod

Pár mil odtud na jih jsme totiž měli milíře… uhlířská rodinka tam žila… jednoho dne však nedorazilo uhlí… a byla zrovna děsná kosa… viď Hostinskej

Srandymír Tečka (Hostinský)

… jo byla.. ještě teď mě zebou prsty

Starej Tod

Tak mě poslali za uhlířema… abych to jako vyřídil

stařec si očividně užívá, že je středem pozornosti

Fauda Bartoš

a?

Starej Tod

Našel jsem je doma… celou rodinu.. všichni měli rozdrcený lebky…

Srandymír Tečka

Jo byl to fakt humáč… mimochodem teď jsem si vzpomněl (mluví tak, aby ho slyšela celá hospoda)… nedáte si někdo guláš? Našel jsem sud z loňska. Za dva prcky.

když vidí, že nikdo nemá zájem, odchází, tentokrát už se vzdálí nadobro

Staman Boh

To museli mít ty holomci pěkný obušky.

Starej Tod

… to maj.. i ty bys měl co dělat s těma jejich kyjema a kladivama kovářskej, sežerou divočáka na posezení… jsou to chlapi.. jsou to Hovada ty chlapi… jak říkala ta malá holka… no kde jí je konec… už je pryč celej měsíc chuděrka…

nikdo z hostů neví, o kom stařík mluví, ten smutně hledí na svůj korbel…

Lopuch

No abych to shrnul.. tady pro slušný lidi asi neni nejlepší místo na žití… Asi si začnu zase balit.

Starej Tod

… jo mladej… rychle pryč… utíkej dokud můžeš! Ale daleko stejně neutečeš…

Lopuch

Cože? Jak to?

Starej Tod

Koňáci si tě stejně chytí když budou potřebovat.

Bartošoic holka

… Tady sou koníšci?

Starej Tod

To víš ty strašidýlko, že jsou…

Bartošoic holka

Já nejsem žádný stlašidýlko… já jsem pdycenzna!

matka dcerku zažene od stolu…

Žabikuch

Jo slyšel jsem o nich… prej tu žili všude vokolo, než je naši vypráskali.

Starej Tod

Jo… ale zůstalo jich plno… v zimě jich tu jeden maník pomlátil pár tuctů…Togové to byli… koňáci smrdlavý… jsou všude.. a ty jejich luky (oči se mu podlejvají krví) Jenom protože máme tuhej kořen, tak jsme to tu přežili…

Staman Boh

Ne… To byla Herumovo vůle, že jste přežili.

Starej Tod

Docela pochybuju, že by se svatej Herum někdy podíval sem… myslim, že jsme mu tu docela ukradený…

Staman Boh

Nerouhej se starče. Kořalka ti zatemnila mysl a bereš Herumovo slovo nadarmo…

Tod se nasupeně podívá na kováře, chce říct něco oppravdu ošklivého ale vtom se zapojí znovu pan Bartoš…

Fauda Bartoš

Každopádně… chtělo by to tu klerika, ten by s těma pohanama zatočil…

Starej Tod

To.. asi jo…

Lopuch

No, nevim jak vy, ale já nebudu čekat na nějakou boží spásu a mizim… Na to se mám moc rád… sbohem

Loupuch odchází, ostatní se se s ním rozloučí